Michal Goetz, Petra Uhlíková
Příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele
Praha : Galén, 2009, 160 s.
První vydání, 155x190 mm,
brožované,
barevně, 190 Kč
ISBN 978-80-7262-630-4
Problémy nastaly už v první třídě. Paní učitelka byla příliš mladá a hodná a nechtěla si na dceru stěžovat. To, že se dcera ve škole nechová tak, jak by měla, jsem zjistila úplně náhodou. Oceňuji přístup učitele, když si problémy řeší sám s žáky, ale v případě dcery jsme mohli vyhledat odbornou pomoc o něco dříve a ne až ve druhém pololetí.
Dítě by nemělo vědět, že jde o nemoc, bude se na to vymlouvat.
Aby dítě mohlo na odstranění následků poruchy účinně spolupracovat, mělo by co nejlépe rozumět tomu, co se s ním děje. Informace, které mu poskytnete, by měly být přiměřené jeho věku a chápání. Vašemu dítěti se velmi zjednoduší život, když zjistí, že za některé projevy svého chování skutečně nemůže a vy to víte. Někdy se nelze v této situaci vyhnout nemilosrdné kritice ze strany dítěte, v minulosti soustavně napomínaného za zlobení, které je vlastně příznakem nemoci. V této situaci je nejvhodnější dítěti vysvětlit, že jste dosud nevěděli, že má ADHD a že jste rádi, že můžete na zlepšení chování společně pracovat i s lékařem.
Dcera odmítala sedět v lavici, ležela v uličce nebo u topení, občas s paní učitelkou nemluvila a trávila část vyučování na toaletě. Přinesli jsme do školy výsledky vyšetření z nemocnice z neurologického oddělení a navštívili jsme pedagogickopsychologickou poradnu. Třídní učitelka brala na dceru ohledy, ale jakmile měla zástup nebo na konkrétní předmět jinou učitelku, byl problém. Dcera byla zvyklá na určitý průběh vyučování, nedokázala se přizpůsobit jinému režimu. Nedokázala pochopit, proč dostane trest za něco, co jí její třídní toleruje, že musí číst nahlas, když se jí pak ostatní smějí apod. Naopak učitelky nedokázaly pochopit, že i když ji jednou napomenou, že se má hlásit a nevykřikovat, že si to prostě nepamatuje a není schopná se okamžitě uklidnit a na danou instrukci reagovat. A že když se baví při hodině, tak to není proto, že nedává pozor, ale proto, že si nepamatuje, co má dělat a vyptává se spolužáků na další postup. Neustále se řešilo, že si nepamatuje zadané instrukce a ztrácí své věci, chvílemi úplně nevnímá. Do školy jsem chodila tak často, že už mě učitelky na prvním stupni nemohly ani vidět.
Nejhorší období nastalo přechodem na druhý stupeň. Během prvního měsíce si mě pozvala do školy třídní učitelka, aby mi sdělila, že dcera neumí látku, kterou by měla znát z prvního stupně, že nespolupracuje, hádá se s učiteli, a proč jsem již dříve nepodnikla kroky k tomu, aby se tyto problémy řešily, popřípadě aby měla dcera individuální plán. Vysvětlila jsem jí, že nedělám čtyři roky nic jiného, než že někomu vysvětluji, že má dcera problémy a o individuálním plánu slyším poprvé.
Pro dceru byl přechod nesmírně traumatizující. Nedokázala se domluvit s vyučujícími, kteří měli své metody a postupy při výuce. Najednou ji nikdo nepochválil, nezvládala pracovní tempo, začala se projevovat agresivně. Trvalo skoro celý školní rok, než se situace trochu uklidnila. Problémy s učivem, které dcera má, zasahují částečně do každého předmětu. Těžko se vysvětluje, proč zvládne poměrně těžkou látku a u něčeho nepochopí základní podstatu. I když si to někdo může myslet, tak to nedělá schválně a s přibývajícími předměty a rozsahem učiva to lepší nebude.
S tím, jak děti rostou a vnímají, přidal se ještě jeden problém, a to šikana. Všichni si všímají, že má dcera úlevy a ústně ji napadají, a to i před učiteli, kteří bohužel nedokážou zasáhnout.
Myslím si, že to děti s ADHD nemají v životě jednoduché, protože jejich postižení na nich není viditelné a okolí není dostatečně připraveno jejich problémy vnímat, natož je akceptovat.
Doporučujeme:
Kontakt:
Galén, spol. s r.o.
Na Popelce 3144/10A
150 00 Praha 5
Tel. 257 326 178
Fax 257 326 170
E-mail: objednavky@galen.cz