ADHD Porucha pozornosti s hyperaktivitou

Michal Goetz, Petra Uhlíková

ADHD
Porucha pozornosti
s hyperaktivitou

Příručka pro starostlivé rodiče a zodpovědné učitele

Praha : Galén, 2009, 160 s.
První vydání, 155x190 mm,
brožované, barevně, 190 Kč
ISBN 978-80-7262-630-4

OBJEDNAT

tuto knížku v knihkupectví

Ohlasy:

Metro 23. 11. 2009

Ukázky

Podezření na ADHD - kdy je vhodné obrátit se na profesionály

Jestliže dlouhodobě pozorujete, že se vaše dítě chová jinak než ostatní děti v jeho věku a získáváte pocit, že výchova je náročnější, než je obvyklé, je vhodné začít se zajímat o příčiny tohoto stavu. V případě ADHD bývá pro rodiče nejnápadnější zvýšená aktivita jejich dětí, nedostatek pozornosti a schopnosti ovládat své emoce, agresivita, dráždivost již v předškolním věku. Někdy se tyto příznaky mohou zvýraznit až po nástupu do školy a rodiče na ně upozorní učitel. Když tedy začnete mít podezření, že dítě má příznaky ADHD, nepodceňujte to s nadějí, že problém časem sám zmizí. Zbytečná návštěva u dětského psychiatra je lepší volbou než úzkostné očekávání, jak to dopadne.

Tab. 1. Kdy vyhledat odborníka

Zvažte vyhledání odborníka zejména v případě, kdy platí některá z těchto skutečností:

1	více než 6 měsíců je dítě neklidné, nepozorné, impulzivní ve větší míře než ostatní stejně staré děti
2	rodiče jiných dětí častěji říkají, že vaše dítě má horší sebekontrolu, je aktivnější, impulzivnější a nepozornější v porovnání s ostatnímu dětmi
3	na uhlídání dítěte musíte vynaložit víc času a námahy, než ostatní rodiče
4	ostatní děti si nechtějí hrát s vaším dítětem, protože je hyperaktivní, dráždivější nebo agresivnější
5	učitelé nebo zaměstnanci zařízení, kam dítě dochází, vás informují o tom, že několik měsíců má dítě problémy s chováním
6	často ztrácíte s dítětem trpělivost, používáte fyzické tresty, cítíte se v souvislosti s výchovou vašeho dítěte vyčerpaní a depresivní
7	považujete za nebezpečné nechat dítě chvilku o samotě

Mýty 6

Není správné měnit chování pomocí léků.

Lze jistě diskutovat o morálních a etických aspektech léčby, ale dítěti to nijak nepomůže. Děti s ADHD neléčíme proto, abychom měnili jejich chování podle našich představ, ale proto, abychom zmírnili obtíže, které vyplývají z onemocnění, prokazatelně způsobeného odchylkou v metabolismu nervových přenašečů.

Jaké odborníky vyhledat a co vám mohou k ADHD říci

Dětský psychiatr

Diagnózu ADHD by měl stanovit dětský psychiatr. Ke spolupráci na vyšetření přibírá další odborníky (neurologa, psychologa, učitele) a z komplexních informací získává souhrnný obraz onemocnění dítěte. Základními součástmi vyšetření u dětského psychiatra jsou pohovor lékaře s dítětem, s rodiči a vyplnění dotazníků, které napomohou posoudit závažnost onemocnění a zhodnotí celkový duševní stav pacienta.

Dětský lékař

Pediatr by měl vaše dítě znát nejlépe. Měl by dítě vyšetřit a vyloučit tělesná onemocnění, která někdy mohou vést ke změnám aktivity a chování. Pokud máte podezření na ADHD, požádejte vašeho lékaře o zprostředkování kontaktu a doporučení ke specialistovi, kterým je dětský psychiatr.

Pedagogicko-psychologická poradna (PPP)

U většiny dětí se ADHD projeví mezi 6.-9. rokem, proto vzniká dojem, že první problémy začne mít dítě až po nástupu do školy. Učitelé pak doporučí vyšetření v příslušné PP poradně. Poradenský psycholog může provést testy pro posouzení intelektu, pozornosti, vyhledání případných poruch učení (tzv. dys-poruch) a problémů s chováním. Může být také odborníkem na psychoterapii, ale nemá oprávnění k předepsání léků a nemůže dítěti s ADHD poskytnout komplexní léčbu; proto by v PPP měli při podezření na ADHD doporučit návštěvu dětského psychiatra. Poradna se dále může podílet na přípravě individuálního výukového plánu, případně na nápravě specifických vývojových poruch školních dovedností.

Psycholog

Pokud dítě nebylo v nedávné době vyšetřeno v PPP, bývá psychologické vyšetření součástí vstupního vyšetření při zahájení psychiatrické péče. Zahrnuje specifické testy na zhodnocení intelektu, pozornosti a na cílené vyhledání poruch učení. Není vhodné psychologické vyšetření opakovat příliš často, obvykle se doporučuje maximálně 1x ročně, protože trénovanost dítěte vede ke zkreslení dosažených výsledků.

Neurolog

Neurologické vyšetření je doplňkové a vhodné u pacientů s ne zcela typickými projevy ADHD nebo známkami širšího postižení centrálního nervového systému. Jako další rozšíření vyšetřovacích metod může být použito zobrazovací vyšetření mozku, nejčastěji magnetická rezonance (MR) nebo výpočetní tomografie (CT) a záznam elektrické aktivity mozku (elektroencefalograf - EEG).

Učitel

Učitel tráví s dítětem hodně času a je pro ně velmi důležitý. Jeho názor by měl být nezbytnou součástí vyšetření. Odborník, který dítě vyšetřuje, se s učitelem může domluvit osobně nebo telefonicky. Obvykle se ptá na to, jak dítě ve škole prospívá, jak se chová ve třídě a v různých situacích při vyučování. K vyšetření dítěte mohou být použity také dotazníky - škály chování, které lékař učiteli pošle po předchozí telefonické dohodě.

Sociální pracovník

Na zhoršení příznaků ADHD se může podílet také dlouhodobý stres, šikana nebo závažné problémy v rodině, včetně nezaměstnanosti rodičů a finanční tísně. V těchto případech je vhodné využít také orgány sociální péče, protože klidné zázemí umožňuje dítěti i celé rodině snáze se s ADHD vypořádat. Sociální péči doporučujeme využít též v případě, že škola odmítá přijmout žáka s ADHD.

Jak probíhá vyšetření u dětského psychiatra

Příprava na vyšetření

Na vyšetření je nutné se předem objednat, obvykle stačí telefonicky. Při prvním kontaktu se obvykle lékař nebo zdravotní sestra ptá na jméno a adresu, věk a pohlaví dítěte, do jaké chodí školy a co je důvodem vyšetření. Pokud vás přímo pediatr nedoporučil, můžete být požádáni o souhlas kontaktovat dětského lékaře vašeho dítěte a dále o zprávy z předchozích vyšetření (psychologické, neurologické včetně výsledku EEG, předchozí psychiatrické atd.).

Tab. 2. Příprava na vyšetření

Pro maximální zužitkování času u lékaře je praktické se dopředu připravit a napsat si poznámky k následujícím bodům:

1	Problémy rozdělte do kapitol: doma, ve škole, sousedé, vrstevníci a další prostředí, kde má dítě problémy. U každého z nich zvažte, jak se týká vás a v čem vidíte rozdíl proti jiným dětem stejného věku.
2	Napište seznam všech obtíží, které se týkají následujících oblastí: zdravotní obtíže dítěte, problémy s intelektem a myšlením, pohybové dovednosti a koordinace pohybů, smyslové potíže, studijní schopnosti, úzkosti a obavy, deprese, agrese vůči okolí, hyperaktivita, pozornost, antisociální chování.
3	Na konkrétních příkladech popište nejčastější problémy s chováním doma a ve vztahu k ostatním členům rodiny.
4	O některých problémech se mluví obtížně, např. o neshodách v rodině, závislosti na alkoholu, podezření na sexuální zneužívání a podobně. I když je to nepříjemné, pamatujte na to, že zatajení informací může vést k chybné diagnóze a léčbě.
5	Je-li to možné, promluvte si s učitelem dítěte a napište si jeho názor na školní prospěch.
6	Napište si všechny problémy v rodině, i takové, které se přímo netýkají dítěte: manželství, finance, práce a zdraví vaše a vašeho partnera, sourozenci.
7	Pokud jste si zapisovali údaje o vývoji dítěte po jeho narození, přineste je s sebou. Mohou obsahovat důležité údaje o problémech v těhotenství, po narození, kdy dítě chodilo, sedělo, mluvilo, udržovalo čistotu.
8	Můžete s sebou na vyšetření přinést také notýsek dítěte, žákovskou knížku a jakýkoli školní sešit a obrázky, které si dítě kreslí. Lékař se tak může snadno orientovat v tom, jak dítě ve škole prospívá a jaký má se školou, s učiteli a spolužáky vzájemný vztah.

Průběh vyšetření

Nejčastěji je součástí vyšetření: klinické psychiatrické v

* vyšetření - pohovor s rodiči a dítětem;
* vyplnění dotazníků o chování dítěte;
* pohovor lékaře s učitelem dítěte, včetně vyplnění škály o chování dítěte ve škole;
* IQ test a test školních dovedností, který obvykle provádí psycholog;
* pokud to lékař považuje z nějakého důvodu za nutné, doporučí laboratorní vyšetření.

Pohovor s rodiči – informace o dítěti a rodině

Osobní pohovor s rodičem je zcela nezbytný. Pokud je to možné, měli by se zúčastnit oba rodiče, protože každý může mít trochu jiný názor a pohled na obtíže dítěte a informace tak mohou být úplnější. Čím víc informací odborník získá, tím lépe pochopí vaše problémy a tím přesnější může být diagnóza. Pohovor může probíhat formou diskuse o vašich starostech s dítětem. Tady vám opět mohou pomoci vaše záznamy. Mluvte bez obav o svých pocitech a názorech a nebojte se také odpovědět »nevím«. Budete tázáni na vývoj dítěte, fyzické zdraví, případné smyslové vady, problémy s řečí, rozumové schopnosti, soběstačnost, společenské chování, citové problémy, vztahy v rodině. Lékař se musí zorientovat i ve zdravotním stavu dalších rodinných příslušníků, proto se zeptá na váš vývoj, zdravotní stav, vaše vzdělání a zaměstnání a na zdravotní situaci případných sourozenců dítěte. Uveďte jakékoli další informace, které považujete za důležité. Můžete se také domluvit na tom, jak budete informovat učitele vašeho dítěte.

Lékař se zcela určitě bude zajímat i o vaše rodinné vztahy. I když zdánlivě s problémy dítěte nemusí souviset, jsou pro pochopení dítěte s ADHD důležité z několika důvodů:

* vztahy mezi dítětem s ADHD, rodiči a sourozenci mohou být ovlivněny nemocí a jsou stresující pro všechny členy rodiny;
* je prokázáno, že příbuzní dítěte s ADHD mají častěji než v jiných rodinách psychologické či psychiatrické problémy, například je asi 40% pravděpodobnost, že alespoň jeden z rodičů má také ADHD.
* Tyto faktory mohou ovlivnit vztahy v rodině a mohou spustit bludný kruh, který vypadá např. takto:
* rodič, který má sám osobní problémy, víc vnímá problémové chování dítěte a je pro něj těžší toto chování ovlivnit;
* toto vnímání ovlivňuje reakce rodiče na chování dítěte a vede k přísnějším trestům nebo celkové podrážděnosti vůči dítěti, bez ohledu na to, co dítě dělá;
* dítěti se často dostává nižší podpory, ocenění a vřelosti;
* to ovlivňuje chování dítěte k rodiči, vede k vzdoru, neústupnosti, dohadům a konfliktům;
* rodič se utvrzuje v tom, že dítě je problémové a obtížně usměrnitelné;
* koloběh se opakuje.

Pohovor s dítětem

V neformálním úvodu vyšetření psychiatr sleduje vystupování, chování a vývojové schopnosti dítěte. Dále dítě obvykle dostane následující otázky:

* proč je dnes na vyšetření, co si o tom myslí a co mu o tom rodiče řekli;
* jaké jsou jeho zájmy, oblíbené televizní pořady, sporty, jaké má domácí zvíře;
* kam chodí do školy a jaké má učitele, které vyučovací předměty má nejraději a s kterými má problém;
* zda si uvědomuje nějaké své problémy s chováním ve škole;
* jaký má vztah s ostatními dětmi ve škole;
* co si myslí o tom, jak jeho problémy vidí rodiče;
* co by chtělo změnit doma a ve škole;
* jak samo chápe své příznaky ADHD.

Lékař si může během pohovoru dělat poznámky, sleduje projevy dítěte během vyšetření. Chování v ordinaci se často liší od běžného chování jinde, dítě se během vyšetření dokonce může chovat zcela normálně, zvláště je-li úzkostné. Jestliže se to stane, nepřijímejte názor, že dítě je zcela zdravé.

Pokud vás lékař požádá, abyste nechali dítě během vyšetření dělat to, co samo chce, vyhovte mu, i když se vám zdá, že se dítě chová nevhodně. Lékař totiž doufá, že se projeví příznaky, kvůli kterým jste přišli. Zvláště u mladších dětí jsou projevy ADHD snáze patrné, když si dítě může během rozhovoru hrát nebo chodit po místnosti.

Zpět

Doporučujeme: